Jak diskutovat s hospitovaným učitelem v rámci průběžné praxe

Milí kolegové didaktici a metodici,

zajímal by mě Váš názor (ať už z pozice hospitujících, tak z pozice hospitovaných) na náslechové hodiny na školách. Můj problém: je pro mě, jako vyučující předmětu průběžná praxe, velice nesnadné udržet korektní vztahy s učiteli SŠ, ke kterým chodíme na hospitace. Na jednu stranu jsem jim totiž velmi vděčná, že do jejich hodin můžeme se studenty na náslech vůbec přijít a při výuce je pozorovat, ovšem na straně druhé, ve velkém procentu případů jsou tyto hodiny bohužel až ukázkově "špatné". Na následném rozboru hodiny, pokud se ho hospitovaný učitel nezúčastní, studenti komentují, co viděli atd., ovšem pokud je učitel přítomen, není vůbec možné poskytnout mu jakoukoli negativní zpětnou vazbu, jelikož podruhé by nás už do své hodiny nepustil. Kamenem úraz se pak ale stává situace, kdy mají studenti v hodinách tohoto učitele svůj vlastní micro teaching výstup, ke kterému mají ode mě velmi jasné instrukce, co se týče cílů, kompetencí, aktivit atd., ovšem tento učitel mi po hodině dá velmi nelibě najevo, že předpokládal, že studenti "odučí" to, co jim zadal, neboli projdou cvičení 1-10 na přítomný průběhový jedno za druhým tak, jak to dělá on. Jsem bezradná, děkuji za komentáře.

Dobrý večer,

tuto situaci Vám nezávidím, bohužel se však zdá, že je to velmi obvyklý způsob, jakým mezi sebou hospitujicí a hospitovaní komunikují. Co se zpětné vazby přímo před hospitovaným učitelem týče, poskytovala bych ji pouze těm, kteří si ji vyžádají. Myslím, že i většina studentů je ochotnější kritizovat daným učitelům "za zády".

A micro teaching v hodině? Pokud studenti dopředu vědí, jakou práci mají zadanou jak od hospitovaného učitele, tak od Vás, vždycky se to dá nějak nakombinovat. :)

Dobrý den,

myslím si, že tato "citlivost" náslechových hodin je značně zakořeněná už v samotné povaze našeho národa. Neradi si necháváme nakukovat do soukromí i naší práce, natož si do něčeho nechat mluvit. Samozřejmě, že učitel by měl mít pravidelnou zpětnou vazbu o své prováděné práci, bohužel k tomu, dle mého názoru, učitelé teprve začínají být připravováni.Většina učitelů s letitou praxí podle mne odsuzuje kritiku studentů z toho důvodu, že studenti mají vhled pouze do hodin, které jsou víceméně unikátní díky jejich přítomnosti. Studenti pak mohou kritizovat věci, které nejsou jinak typické pro vyučovací hodinu. Co se týče řešení, souhlasím s již zmíněnou zpětnou vazbou jen na vyžádání učitele.

Ohledně micro teachingu by se měl dohlížející učitel zaměřit opravdu jen na to, zda byly dosaženy jím zadané cíle a kompetence. Dobré by bylo, kdyby učitel umožnil studentům předpřipravit si vlastní verzi/realizaci micro teachingu, která by se ještě před samotnou realizací konzultovala. Učitel zná své žáky a jim přizpůsobuje i svůj styl vyúky, proto by mohl studentům říci, co už zkoušel, co fungovalo a co ne. Naopak by měl být otevřený novým, ještě nevyzkoušeným nápadů a třeba by jej reakce žáků překvapily. Ovšem pokud učitel není vstřícný a nechce se s vámi o ničem bavit, nikdo s ním nehne...

Sama jsem byla svědkem toho, když jsme v rámci klinické praxe chodili se spolužáky na náslechy do základních škol. Nejednou mi připadalo, že jsou hodiny připravené tak, aby se zdálo, že takto vypadají pořád. Děti jsou ovšem dobrým zrcadlem a bylo znát, že jsou samy překvapené, jaké aktivity paní učitelka připravila, protože je neznaly. Na obhajobu oněch kantorů musím dodat, že jejich přístup dokonce chápu,protože chceme přece každý vypadat před ostatními dobře, chceme, aby naše chování bylo souzeno kladně. Co se týká poskytované zpětné vazby je-li učitel přítomen, pak je samozřejmě lehčí kritizovat za zády než se vyjádřit přímo, ale to je normální reakce i v běžném životě.

K micro teachingu -pokud se dohodnete s učitelem a připravíte takové úkoly, které korespondují s jeho požadavky (např. procvičení přítomného času trochu jinak, než je v učebnici), nevidím problém :-)

Co se týče hospitovaných hodin, co si budeme říkat, tyto hodiny nejsou typickým hodinami, jak ze strany učitele, který si hodinu připravoval dny ne-li týdny dopředu, na studenty se směje a chválí je jako nikdy, tak i pro studenty, kteří se mohou cítim trapně před vlastní třídou, natož před cizími lidmi. Tyto hodiny jsou proto velmi netypickým exemplářem. V našich končinách není typické, aby si kolegové hospitovali hodiny navzájem a později si na ně říkali feedback, natož aby si ho vyposlechli od 'nedodělaných' učitelů. Ono poslouchat kritiku, od někoho, kdo si to ještě ani nevyzkoušel, jaké to je stát před třídou, je trochu paradoxní. Na druhou stranu by to mohlo mít oči otevírající efekt. Osobně bych tedy zpětnou vazbu poskytovala jen těm, kteří o to stojí, jinak vás do třídy podle mého názoru už nepustí. Když si to řeknete se třídou jinde, taky z toho něco budou mít. A jak už řekla kolegyně výše: je samozřejmě lehčí kritizovat za zády než se vyjádřit přímo. :-)

Co se týče micro-teachingu, ten by se měl předem prodiskutovat jak mezi vámi a studenty, tak vyučujícím, zařadit úkoly odpovídající probírané látce, a potom nevidím nejmenší problém...

S touto situací nemám žádnou osobní zkušenost. Dovedu si ale představit, že lehce může vzniknout napjatá atmosféra. Myslím si, že neexistuje žádné univerzální pravidlo. Pokud by mě o můj názor, nebo o názor mých žáků hospitovaný učitel nepožádal, nic bych mu neříkala, ani bych nic nenaznačovala. To, co si o něm já a moji žáci myslí v podstatě ani není jeho věc. Jistě ideální představa hospitovaného učitele je člověk, který je vždy ochoten se podrobit kritice a něco se přiučit, ale jestli ten člověk takový je, nebo není, do toho nám nic není. Myslím si, že pro žáky to může být přínosem i když hodinu prodiskutujete někde stranou. Co se týče očekávání učitele při micro teachingu, to je už složitější. Pokud bych byla na vašem místě, asi bych dala hospitovanému učiteli najevo, že bych chtěla ponechat svým žákům volnost v tom, jak budou danou látku učit. Podle reakce daného učitele bych se pak rozmyslela, co dál. Pokud by něco takového striktně odmítnul, asi bych hledala jinde. Praxe je pro studenty podle mě klíčová, ale asi by jim k ničemu nebyla, kdyby na ní nemohli vyzkoušet svoje nápady. Takže tak :-)

Dobrý den, můj názor na náslechy je nekompromisní - pokud se jednou člověk rozhodne pro kantořinu, tak by měl počítat s tím, že bude učit žáky, bude se sám učit, a bude vystaven i externím zdrojům, které budou posuzovat, jak učí. Jako budoucí učitel tedy počítám s tím, že já sama budu dělat náslechy stejně jako i to, že přijdou oprávnění jedinci, aby zhodnotili můj výkon. Vzhledem k tomu, že tento přístup je individuální, tak se domnívám, že ne každý bude "otevřen novým vlivům" a vstřícně přivítá hospitujízí. Já hospitaci beru jako krok dopředu - zhodnocení mého výkonu, poukázání na to, co v hodině proběhlo dobře, a naopak upozornění na nedostatky - ale díky tomu i možnost jejich následného odstranění. Bohužel, jak již ale zaznělo v předchozích příspěvcích, český človíček jen nerad slyší kritiku, a nerad je podroben "očím Velkého Bratra", a tak se setkáváme spíše s nevstřícným postojem vůči náslechům. Je třeba vnést "problematiku" náslechů mezi učitele - při poradách, v konzultacích, a vyzdvihovat záměr a účel náslechů, aby si dotyční nepřišli jak pod kritickým drobnohledem, ale aby se naopak vzájemně obohacovali o své zkušenosti.

Micro-teaching? Pokud je řádně objasněno, o co se bude v hodině jednat a pokud jsou jasně stanovené cíle a kompetence, případně i ukázky, pak by neměl být problém přijít s jakoukoliv "inovací". Žáci by si mohli micro teaching procvičovat častěji, neboť tím se sami učí (intenzivněji). Je i na učiteli a jeho přístupu prezentace micro teachingu jako účinném způsobu opakování a procvičování látky.

Dobrý den,

Myslím si, že s takovým učitelem, který si stojí na svém a nedá Vám prostor pro to učit jinak je to velice těžké. Myslím si, že kritiku (i kdyby konstruktivní) nepřijme dobře. Jediné co podle mého názoru může zabrat je, že uvidí dobré výsledky z Vaší hodiny na žácích. V tu chvíli by měl přemýšlet jak žáky učit efektivněji než jen dělat cvičení 1 - 10. Záleží ale bohužel jen a jen na něm. Hezký den

Dobrý den, přidávám svůj názor na Váš příspěvek:
Nebořit mosty – kritiku s mírou – vděčnost - ale pokud vnitřně cítím, že musí kritika ven, tak ji diplomaticky vyjádřit – to, jakým způsobem učitel kritiku přijme, a jestli své postoje/postupy nějak změní, jako následek něčí kritiky nebo rady, o něm taky hodně vypovídá. Je to pro nás informace, kterou můžeme pozitivně využít, a podle toho se rozhodnout, jak s daným člověkem jednat dál. Učitel by vždy měl být pokorný, a ochotný učit se i od druhých – ať už od studentů na praxi, nebo svých vlastních žáků. Pokud bych někomu vyjádřila diplomatickou kritiku, nebo radu (dobře míněnou) a daný člověk ji nepřijme, a navíc mně následně dá najevo, že jsem „jenom“ student, a tudíž ne v pozici komukoliv „radit“ nebo (nedej bože) kritizovat, potom už z mé strany na adresu dané osoby žádná rada nebo kritika nepřijde, ale budu si myslet, že není natolik vyzrálý, aby byl učitelem. Takže, já osobně bych používala kritiku s mírou a diplomaticky, ale pokud to bude v zájmu dětí/žáků, tak jsem ochotna riskovat i špatné vztahy s daným učitelem, nebo špatné hodnocení z praxe, protože to za to stojí, a navíc, od takového člověka mě negativní hodnocení nebude tolik mrzet. (Koneckonců, hodnocení z praxe je hodně subjektivní, a do velké míry se odvíjí od vzájemných vztahů. K tomu by každý učitel měl přihlédnout, a nečinit ukvapené závěry, zvlášť, pokud by student přinesl hodnocení negativní.)

Někteří učitelé zpětnou vazbu vítají - v takovém případě jde jen o to, aby studenti své případné výhrady formulovali velmi pečlivě, konkrétně, neosobně a formálním jazykem. Podle mých zkušeností je forma často důležitějším faktorem než samotný obsah sdělení.